Útěk před smrtí - Téma týdne

4. ledna 2015 v 17:54 | Sárča |  Téma týdne
Útěk před smrtí. Zní to tak naděje plně, přesto je to tak moc nereálné. Dalo by se to však přirovnat k neexistujícímu vítězství nad smrtí. Všichni jsme hráči předurčení, když se jejich čas naplní, zemřít.
Již jako menší jsem slýchávala pohádku napsanou Boženou Němcovou, která vypráví o svíčkách symbolizujících lidský život. Jedna dlouhá blikající silným plamenem, další již dohořívající, jiná už jen doutná a sem tam se pokusí zablikat.


Vždy když si stěžuji, že něco nezvládám a musím danou věc udělat, uvědomím si tak moc pravdivou větu, až to někdy zabolí. Tu větu vždy říkává moje mamka, když jí někdo klade na srdce, že něco MUSÍ udělat. Vždy řekne klidným tónem: "Nic nemusím, jen umřít musíme,". Kolik pravdy se jen může skrývat v jedné jediné větě, se kterou mi nezbývá nic víc, než souhlasit.
Těžko říct, proč se lidé právě smrti tolik bojí. Někdo se může bát způsobu odchodu, někdo, co se po tom odchodu bude dít. Někdo naopak tento konečný odchod může shledávat něčím vysvobozujícím. Avšak si myslím, že každý, ať už si to uvědomuje nebo ne, má ze smrti respekt.
Když si někde přečtu článek, že někdo utekl smrti, jsem za to ráda, protože ten člověk má možnost žít dál. Avšak smrt neprohrává, vyčkává, jen tomu dotyčnému dává další šanci.
Podle mého je dobré však svůj osud nepokoušet. Věřím v to, že každý už má svůj osud dávno předepsaný, něco jako již výše zmiňované svíčky. My ho jen můžeme různými skutky poupravit. Výsledek však bude stejný. Smrt. A proto je dobré si užívat život plnými doušky, a zanechat po sobě něco, díky čemu neupadneme v zapomnění, dokud tu možnost máme. Bylo by smutné si jednou vyčítat, že jsme tehdy neudělali něco jinak. Vždyť v již prvním literárním díle "Epos o Gilgamešovi" se hlavní hrdina bojí smrti a pokouší se ji uniknout. Bezúspěšně. Navíc nikdy nevíme, kdy má náš odchod přijít, nedá se na to nijak připravit, prostě to jednou přijde a my s tím nic neuděláme.
Nechtěla jsem, aby tento text vyzněl příliš depresivně, to nebylo jeho cílem. Jeho cílem bylo uvědomění si, že všechno je nejisté a vše jednou skončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bruno-mars-fans-sk bruno-mars-fans-sk | Web | 6. ledna 2015 v 12:24 | Reagovat

Ahoj beriem ťa do affs ;) máš naozaj krásny blog ,prepáč že som tí neodpisala skôr ale nebola som na pc :D

2 Klars Klars | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 17:46 | Reagovat

Moc krásně napsané :) si
Souhlasím s tvým názorem,že každý máme osud předepsaný a osobně se spíše než své smrti bojím smrti blízkých,protože život bez nich si moc dobře nechci představit,ale jak si napsala,tak se snažím si s nimi užívám život plnými doušky :)

3 Sárča Sárča | Web | 6. ledna 2015 v 18:35 | Reagovat

[1]: Děkuji:)

[2]: Souhlasím, taky vůbec nechci pomyslet na to, že by někdo z mých milovaných lidí v okolí měl zemřít, je to hrozná představa..:( A moc děkuji!:)

4 Niky Niky | Web | 6. ledna 2015 v 18:43 | Reagovat

Opravdu krásně napsané, lÍp bych to nenapsala:D

5 Sárča Sárča | Web | 6. ledna 2015 v 19:19 | Reagovat

[4]: Děkuji moc!:))

6 Angelique Angelique | Web | 6. ledna 2015 v 20:00 | Reagovat

ráda spřátelím :)

7 Hana Hana | Web | 7. ledna 2015 v 18:57 | Reagovat

Sarco, moc hezký článek.

8 Sárča Sárča | Web | 7. ledna 2015 v 19:43 | Reagovat

[7]: Moc děkuji!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama