Den dvacátý-Kdybych tenkrát...

28. ledna 2015 v 20:37 | Sárča |  30 Day Challenge
Tak a tímto máme za sebou 2/3 z této výzvy:) Abych byla upřímná, jsem docela ráda, že už se blíží ke konci, protože jsem ji plánovala přidávat každý den, avšak škola mi to nedovolila..:/ Vždy jsem měla špatný pocit, že jsem ji nestihla přidat.. Tak teď se do toho opět hodlám položit naplno! :) (no,spíše až po neděli):) Sice nežiju v žádném velkoměstě, ale maturáků se tu vyrojilo poměrně dost a přestože jsem na tento, co se v pátek bude konat, původně jít nechtěla, kamarádi mě zlomili a tak přeci jen nakonec jdu:D:)
A jaké plány na prázdniny a víkend máte vy?:)
Dnešní otázka mě po dlouhé době docela zaujala, tak s chutí do toho..:)
20.Napiš něco, co tě vždy přinutí myslet na: 'Kdybych tenkrát něco udělala jinak'
Takových případů jsem zažila opravdu dost a vím, že nejsem sama. Něco se stane, uplyne nějaká ta doba a my začneme přemýšlet, že jsme to tehdy přeci jen měli udělat jinak. Ať už se jedná o cokoliv.
Nechci tu psát žádné srdceryvné historky. Některé jsou až moc soukromé, jiné by vás nijak nezaujaly.. Tak nevím, pro jakou se rozhodnout..:)
Pojďme si dát ještě trochu té úvahy..(poslední dobou jsem si ji docela oblíbila)
Často si řeknu 'kdyby', ale pak se hned napomenu...Žádné kdyby vlastně neexistuje.. To, co se stalo, je minulost. Neznám nikoho, komu by 'kdyby' přineslo něco dobrého..:) Snad jen ponaučení, aby příště žádné kdyby říkat nemusel..:) Takže žijte tak, jak chcete, jak potřebujete, aby 'kdyby' z vašeho slovníku vymizelo:)


A teď už pojďme k té zajímavější části:)
Každý to známe. Věty 'co když' a 'kdyby' nás obtěžují každý den. Tak to je i u mě. Ať už se jedná o školu, kde sedím s testem na lavici a nevím ani ň (kdybych se bývala učila), nebo pak o něco závažnější případy.
Přemýšlela jsem dlouhou dobu, co bych měla napsat, nakonec jsem se rozhodla pro toto..
Takový ten pocit, kdy nevíte, na čem jste. Osoba se s vámi baví, usmívá se, veškerou pozornost věnuje pouze vám, zve vás ven, zve vás na něco k pití a dokola omílá, jak si to musíte co nejdříve zopakovat a když se nemůžete vidět, alespoň si píšete. Pak ovšem všechno z ničeho nic ustane a je ticho po pěšině. Je vám to divné, je vám z toho smutno, přemýšlíte, co se asi tak mohlo stát. A pak jen tak mimochodem zjistíte, že je možná tak trošku zadaný (každý si z toho vezměte, co chcete), ale v době, kdy s vámi chodil ven, nebyl.. To naštve, že?
Že toto neznáte? Tak to vám blahopřeji, protože jste nezažili zrádnou hranici friendzone (Bože, jak já to slovo nesnáším)
V tu chvilku vám hlavou proletí asi milion myšlenek. Co to má znamenat? Proč? Co se to sakra stalo? Co když si jen něco namlouvám? Měla jsem mu něco říct dřív? Měla? Určitě ano. Kdybych se k tomu bývala rozhoupala dřív. Proč se k tomu ale nerozhoupal první on? Kdyby, kdyby, kdyby....ARGH!!!
Nejdivnější na tom všem je, že on se nechoval jako kamarád. Lidi si mysleli, že spolu chodíme. Nejen cizí, ale i kamarádi nás tak trošku podezřívali a ani jednomu to nijak nevadilo. Pak to všechno skončilo rychlostí lusknutí prstu a od toho všeho to znovu přešlo na začátek.. Úsměv, pozdrav a jde se dál...
Beru to ale statečně. Sice jsem stále zmatená, co se vlastně stalo, že to nabylo takovýchto zpětných otáček a těžko říct, jestli se to někdy dozvím. Zřejmě ne. Nehroutím se z toho. Věřím, že se to mělo stát. Stejně už s tím nic neudělám, tak proč to hrotit.
Jak tak na to koukám, asi jsem se potřebovala vypsat. Sice do detailů jsem nezacházela, nechci se v tom rýpat. Avšak děkuji všem, kdo si toto přečtou..
Také jste někdy zažili, aby se někdo choval takto prazvláštně? Jak jste se v tu chvíli zachovali? :) Pokud byste se o to chtěli podělit (třeba se vypsat stejně jako já), ale nechtěli to rozebírat takhle veřejně, můžete mi napsat na můj mailík silver-lining@email.cz
. Třeba bychom na něco přišli:) Ale nechci, aby to vypadalo, že vás do něčeho nutím, jen, že je tu i tato možnost:)
Toto bude zřejmě všechno:) Děkuji všem za přečtení a popřípadě i svůj názor:)
A u dalšího článku Áhoj:)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kateřina. Kateřina. | Web | 28. ledna 2015 v 21:29 | Reagovat

Ahoj, moc děkuji za komentář. Máš také hezký blog, zajímavé články :-)

2 Dáda Dáda | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 21:37 | Reagovat

Já miluju tuhle tvoji challenge! Opět naprosto skvělý "úvahový" článek... Slovem "kdyby" upřímně moc času netrávím a trápím se tím, jen třeba když udělám něco, po čem se cítím fakt špatně..řeknu něco, co jsem asi říct neměla/nebo měla ale "jemněji"... Ale prostě člověk se většinou zachová a udělá věci, tak jak je pro něj přirozené a jak to cítí, tím pádem si myslím, že bysme se neměli trápit nějakým "co by".. kdyby... :)

3 Andrew Andrew | Web | 29. ledna 2015 v 0:22 | Reagovat

No myslím si, že si tímhle prošel snad každý...někdo to snáší hůř a někdo líp. :-) Myslím, že tohle není chyba nikoho - někdy to chce prostě více času a během té doby se jeden zamiluje třeba do někoho jiného o něco rychleji :D Taky jsem občas některé věci nechápal...proč to tak je, když to prostě mělo být jinak...nebo jak jinak to říct :D Já se snažím takové věci moc neřešit...dát každému čas a jestli nějak má být tak to tak bude, ale přiznávám...někdy je to prostě těžký... :-)

4 Kimmi Kimmi | Web | 29. ledna 2015 v 12:53 | Reagovat

Krasný článek.. já nemůžu z těch animací,  co to vždycky dokonale vystihnou :D :D ..  souhlasím.. slovo 'kdyby' mi přijde zbytečné a přináší i hodně bolesti, když připomene něco na co je lepší zapomenout :) Minulost je lepší nechat minulostí a myslet na to co je teď :)

5 Denisa Denisa | Web | 29. ledna 2015 v 14:10 | Reagovat

Na tm maturáku si to užij:-) určitě tam bude super!

6 Luciferka Luciferka | Web | 29. ledna 2015 v 14:30 | Reagovat

Jak už někdo psal přede mnou, ty animace opravdu vystihnou pojem toho článku:) Třeba u toho Rona jsem se i zasmála:):D Je mimo jako vždy:D
Slovo 'kdyby' jednoduše házím za hlavu:)
Jinak máš opravdu super články, nejsou ani krátké, ani dlouhé, prostě akorát:)

7 Niky Niky | Web | 29. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

Tvé články jsou zajímavé i když si je sem nepřidávala každý den ráda jsem si je četla stále dokola ♥
Držím palce s maturiťákem :D

8 Lena Lena | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 17:24 | Reagovat

krásny článok :)

9 Nikol Nikol | Web | 29. ledna 2015 v 18:23 | Reagovat

Super článek :)
Znám podobný pocit... Chtěla jsem svého nejlepšího kamaráda, avšak on řekl, že prostě na víc než kamarádství nevidí... Teď mě všichni třeba zhejtujte, mně je to úplně jedno, ale i přes to, že jsem ho nikdy neviděla (známe se asi 2-3 roky) jsem prostě něco víc cítila... jo řekněte si, že jsem třeba naivní, ale teď mám kluka... cca. 100 km ode mě... poprvé se uvidíme v dubnu a nemyslím si, že nám to překazí dálka (myslím, že to bude úplně normální hádka zakončená rozchodem, ale nedělejme předčasné závěry :D) Takže... Sice stále patří kousek mého srdce jemu, ale už jen jako nejlepšímu kamarádovi...

Fuf.. čekám hejty typu "No počkej až to jednoho dne bude nějaký úchyl" :DD

10 Sárča Sárča | Web | 29. ledna 2015 v 19:11 | Reagovat

Moc všem děkuji:)) Všechny komentáře mě moc potěšily, děkuji!!:)

[2]: Dádi, moc děkuji!!:)) Samozřejmě souhlasím:)

[3]: Asi máš pravdu, je to těžké na pochopení, ale stalo se to, protože se to stát mělo..:)

[5]: Děkuju:)

[6]: Luci, moc děkuju:)

[7]: Niki, moc moc děkuji!! Ani nevíš, jak mě to potěšilo!! <3 :))

[9]: Niki, moc vám to přeji!:) Tak ať vám to v tom dubnu hlavně vyjde!:) Kamarádka má takhle kluka na vysoký, něco kolem 90km a nějakou dobu už jim to taky funguje:) Ve vztahu na dálku nevidím žádný problém..:))

11 Jolča Jolča | 1. února 2015 v 9:29 | Reagovat

Úžasný článek! Ne, já nikdy nic takového nezažila, ale chvílí, kdy bych se nejraději propadla do země bylo miliony... :'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama